Hlavní informace

G20 v Londýně. Nejočekávanější summit posledních let
9. 4. 2009

Očekávaný summit G20 s podtitulem "Stabilita, růst, pracovní místa" proběhl bez vážnějších komplikací. Zda se dá nazvat úspěšným summitem je sporné, ale jisté je, že nebyl - oproti tomu, co mnozí předpovídali - neúspěšný. Společný postup v boji proti ekonomické recesi není důležitý jen pro ekonomiku jako takovou, ale i pro občany, kteří chtějí vidět, že jejich volení zástupci nesedí s rukama za zády, stejně tak pro hráče na trhu, kteří stále čekají na jakékoliv pozitivní zprávy, a nakonec i pro třetí svět, který potřebuje záruku, že na něj vyspělejší země nezapomněly.

 

Historie nás učí, že podobné summity mohou věci také více uškodit než pomoci - to ale v žádném případě neznamená, že se nemají konat. Jako nepovedený summit se obvykle označuje ten z roku 1933, neboť se lídři nedokázali zabránit protekcionistickým tendencím, čímž jen prohloubili hospodářskou krizi. Letos se historie naštěstí neopakovala.

Obrovská očekávání

Stává se opravdu jen velmi zřídka, že schůzka hlav nejvyspělejších ekonomik, regionálních uskupení a mezinárodních institucí upoutá takovou pozornost světa. Setkání představitelů zemí a ekonomických celků, které dohromady tvoří zhruba 90 procent světové ekonomiky, bylo s napětím očekáváno na všech frontách.

Někteří politikové odjeli na summit s cílem změnit celý mezinárodní finanční systém, změnit současné a vytvořit nové mezinárodní instituce. Ještě v předvečer summitu se hovořilo s obavami  o tom, že schůzka skončí fiaskem, protože rozdíly mezi postoji některých zemí jsou zkrátka příliš veliké. Dnes, po skončení summitu, však je zřejmé, že schůzka dopadla nad očekávání dobře. Angela Merkelová dokonce hovoří o „zásadním kompromisu v situaci výjimečné krize." Gordon Brown mluví o vytvoření nového světového pořádku.

Hlavní představitelé jsou s výsledky summitu spokojeni. Ani nemohou jinak. Očekávání byla tak vysoká, že jakékoliv zpochybnění dosažených výsledků by vedlo jen k další skepsi. Je třeba si uvědomit, jakou odpovědnost politici tento čtvrtek měli. Jakákoliv známka neschopnosti dohodnout se by byla vnímána jako silně negativní signál a další podlomení důvěry ve světovou ekonomiku. Ta je i tak velmi nízká.
Konkrétní výsledek – překvapení

V oficiálním závěrečném komuniké lídři explicitně sdělují, že světová ekonomika čelí největší výzvě moderního věku. Snad nejpodstatnějším výsledkem je pochopení, že bez mezinárodního obchodu svět na nohy nepostaví. 250 miliard dolarů má pomoci promazat kola světového obchodu, který se podle posledních odhadů má letos propadnout o 6-9 procent. Tato čísla negativně ovlivní životy milionů lidí v mnoha zemích.

Spojené státy naštěstí dovedly přesvědčit Francouze, že každé řešení ekonomické krize musí být založeno na principech tržní ekonomiky, kterou však musí doprovázet efektivní regulace a silné globální instituce. Francouzi a Němci nakonec prosadili určitý regulační rámec pro tzv. hedge funds, jiné mimobankovní instituce a daňové ráje a větší dohled nad ratingovými agenturami. Nicméně, v současné době jsou na stole opravdu důležitější věci než silný regulační rámec. Mezi nejpalčivější patří stabilizace amerického bankovního sektoru.

Mnoho témat samozřejmě zůstalo pod stolem. Je nutné do budoucna bojovat s neefektivností zemědělských politik, s plíživým protekcionismem, který - ačkoliv to mnozí politikové nechtějí nahlas přiznat - se pomalu stává realitou. Zda bude postaven nový finanční systém není stále jisté. Požadavky tu jsou. Francouzský prezident opět akcentoval touhu vytvořit globálního finančního regulátora. Regulace se je módní slovo, a to ještě před pár lety bylo symbolem nadávky. Zůstávají ale pochybnosti, zda silná regulace je lékem a kde je hranice dostatečné - ale nikoliv už nadměrné - regulace.

Zásadní také bude - a to bude na pořadu dne během příštích jednání - koordinovat ústup ze současné expanzivní hospodářské politiky, až se světová ekonomika bude probouzet k životu. Pokud by k tomuto „stáhnutí" došlo pozdě, riskuje celý svět období velmi rychle rostoucí inflace, což by mohlo dopady ekonomické krize ještě prohloubit. Dalším tématem musí být, co dělat v budoucnu se státními podíly v ekonomice - a to nejen v bankovnictví.

Rostoucí role Mezinárodního měnového fondu

Mezinárodní měnový fond může být spokojen. Stejně jako země, které využívají jeho pomoc. Nejenže došlo k výraznému navýšení prostředků pro MMF, ale fond zároveň výrazně zjednodušil pravidla pro čerpání finanční pomoci - obecně považováno za velmi důležitý krok. Důležité je, aby země mohly spolupracovat s MMF bez toho, aniž by byly veřejností, investory a ostatními zeměmi považovány za rizikové. Není totiž stále jisté, jak rychle se tato navýšená pomoc dostane do ekonomik. Pokud země nebudou chtít finanční injekci využít, nikdo je nemůže nutit Některé státy totiž nemají  s touto institucí dobré zkušenosti z minulých let.

Částky o kterých se hovoří už jsou stěží představitelné pro makroekonomy, natož pak pro laickou veřejnost. MMF dokonce vytvoří „vlastní měnu“ ve výši 250 miliard dolarů, kterou bude alokovat svým členům dle jejich kvót. Pro Mezinárodní měnový fond je současná situace důležitá a z toho důvodu, že fond snad konečně nachází svoji roli v moderním světě. Během posledních let rostoucích ekonomik nebyl o jeho služby nijak velký zájem a MMF se potýkal s hledáním vlastní identity. Poměr hlasování v MMF se také asi brzy změní, není dlouhodobě udržitelné, aby Čína měla stejně hlasů jako Itálie.
Třetí svět nebyl zapomenut

Je důležité předejít tomu, aby se z ekonomické krize stala krize sociální a humanitární. Tato schůzka tomu mohla pomoci. Západní mocnosti snad začínají chápat, že se politicko-ekonomická mapa světa mění, a že je v jejich zájmu začlenit nové mocnosti do rozhodovacích mechanismů. Summit G20 správně akcentoval problém třetího světa. V českých podmínkách nezvyklá záležitost byla z rozvinutých zemí prosazována převážně Brity - a světovým veřejným míněním. Mezinárodní finanční společnost (International Financial Corporation) - součást Světové banky oznámila, že se pokusí získat další prostředky pro pomoc slabším regionům.

V prohlášení G20 stojí, že růst - aby mohl být dlouhodobě udržitelný - musí být sdílený. Na příklad subsaharská Afrika žádným způsobem nepřispěla ke vzniku současné krize. Přesto začíná být jedním z nejpostiženějších regionů. Třetí svět se kromě krize samotné potýká s obrovským zadlužením - odhaduje se až 1,4 bilionu dolarů - což místním vládám ještě více svazuje ruce.

Problémy zůstávají

Dalším negativním faktorem je stále převažující myšlení, že země by měly koordinovat hospodářskou politiku se vším všudy. Příkladem budiž - již naštěstí stažený - požadavek USA a MMF, aby každá země vydala na boj s krizí 2 procenta svého HDP. Tento přístup totiž nevnímá velké rozdíly a požadavky různých zemí a regionů. Nehledě na to, že možnosti fiskálních stimulů jsou omezené. Opět byl během summitu akcentován boj s protekcionismem a snaha o rozvoj globálního obchodu - bohužel zde v poslední době slova nejdou ruku v ruce s činy.

Londýnská návštěva byla vlastně první zásadní Obamova cesta mimo USA po svém zvolení. Můžeme se jen radovat, že jen dva dny po G20 navštívil americký prezident i Prahu. Není chyba Česka, že Evropa stále není tak jednotná, jak by mohla být, že nedovede mluvit společným hlasem a stavět se k problémům čelem. Tato krize paradoxně může státy semknout a - pokud se vyhneme protekcionistickým tendencím - může Evropu posílit. Minimálně v tom, že si uvědomí vzájemnou provázanost celého kontinentu, a to nejen ekonomickou, ale i sociální a politickou.

Závěr

Celkové hodnocení summitu? Opatrný optimismus. Podařilo utlumit touhy Sarkozyho po nadměrné regulaci (Sarkozy je však spokojený. Dovedl přesvědčit partnery, že je třeba reformovat mezinárodní finanční instituce, což bude největší změna od schůzky v Bretton Woods roku 1944), třetí svět nezůstal opomenut, rozvíjející se země dostaly relativně dost prostoru. Výzva k odstranění toxických aktiv z bankovního sektoru je sice vágní, ale akcentuje ten nejzásadnější problém v několika nejdůležitějších ekonomikách. Celkově se světoví lídři shodli na relativně konkrétních a koordinovaných krocích. Schůzka tak naplnila reálná očekávání a není rozhodně zklamáním.
Samozřejmě hospodářská politika již proti krizi dávno zasahuje, a to relativně koordinovaně nejen fiskálně, ale i monetárně: snižováním úrokových sazeb. V tomto nemohl summit přinést mnoho nového. Některá významná média mají obavu, že svět dělá příliš málo na to, že se nacházíme - a dnes již bez nadsázky - v největší hospodářské krizi za posledních osmdesát let (navíc akcelerovanou obrovskou provázaností všech regionů a odvětví).

Jistě, vždy se dá dosáhnout více, ale zájmy jednotlivých zemí jsou rozdílné. Jednalo se však o historický summit, a to nejen proto, že čelíme historické krizi, ale proto, že světoví lídři jsou schopni jednat a dohodnout se. A nezklamat světovou veřejnost.

Martin Pospíšil pracuje pro člena NERV Tomáše Sedláčka. Vystudoval ekonomické teorie na FSV UK, podnikové finance a mezinárodní management na VŠE, studoval také na London School of Economics a University of Bath ve Velké Británii.

Zdroj: www.boell.cz  

Další informace

Další aktuality