Nejvýznamnější roli v tzv. skleníkovém efektu na Zemi hrají vodní pára, oxid uhličitý (CO2), oxid dusný (N2O), metan (CH4) a ozon. Díky původní koncentraci skleníkových plynů, stabilní od konce ledové doby, bývala průměrná teplota na Zemi 15 °C. To platilo až do konce 18. století. S nástupem uhelné a pak i ropné ekonomiky, průmyslu, intenzivního zemědělství a dopravy začaly koncentrace všech skleníkových plynů růst a rostou čím dále rychleji. Hlavní podíl na tom má oxidace uhlíku záměrně vytěženého ze sedimentů (spalování fosilních paliv). Za poslední tři století se zvýšil podíl CO2 v atmosféře o 36 %. V atmosféře se navíc objevily halogenované uhlovodíky a fluorid sírový. Zemské ovzduší nás tak od studeného vesmíru izoluje víc a víc - lze to přirovnat ke změně, když se dvojitá okna v domech nahradí trojitými, tedy přidá se do nich další izolační vrstva. Za posledních 200 let stoupla vlivem toho průměrná teplota Země o 0,9 stupně Celsia a oteplování se zrychluje. Vědci předpovídají, že průměrná teplota na zeměkouli do konce tohoto století stoupne o další dva až čtyři a půl stupně.

Největším znečišťovatelem jsou Spojené státy - na celosvětové produkci se podílejí 30 %. Vypouštějí do ovzduší 19,5 tuny skleníkových plynů na obyvatele ročně. Za USA následuje Austrálie (17,1 tuny na obyvatele ročně), Kanada (17 tun), Saúdská Arábie (13,3 tuny), Německo (10,2), Velká Británie (9,1) a Jihoafrická republika (8,2). Na stránkách Breathing Earth si můžete prohlédnout vizuální simulaci oteplování světa a produkce oxidu uhličitého v reálném čase.

Česká republika patří mezi šestici největších znečišťovatelů v Evropské unii: na jednoho obyvatele připadá asi 12 tun CO2 ročně. V přepočtu emisí na vyrobenou korunu hrubého domácího produktu jsme dokonce na prvním místě mezi členy OECD – tedy v zásadě průmyslovými státy světa. Většina emisí padá na vrub topení v zimě, pak následuje průmysl, doprava a zemědělství.

A kdo je největším viníkem v našich domácnostech? Nejvíce se na spotřebě energie podílí vytápění českých domů a bytů (56 %), následuje ohřev vody (24 %), chlazení (5 %), vaření (3,1 %), praní (2,7 %), osvětlení (2,6 %), ostatní spotřebiče jako televize, počítač (1,2 %), žehlení (0,8 %).

Proč vlastně skleníkové plyny, zejména oxid uhličitý, produkujeme? Produkce - vypouštění - CO2 je následkem spalování fosilních paliv - uhlí, ropy, zemního plynu. Fosilními palivy topíme v budovách (v domácnosti, ve školách, všude, kde v chladné polovině roku pobýváme), uhlí nebo plyn se spaluje ve fosilních elektrárnách, ropa a také v malém množství zemní plyn jsou základem pro výrobu pohonných hmot - spalují se v motorech osobních a nákladních aut.

Klima nerespektuje hranice států

Lidskou činností zesílený skleníkový efekt je mezinárodním problémem, který je nutné řešit na mezinárodní úrovni. Jedinou globální akcí proti emisím je zatím Kjótský protokol. Protokol schválilo v roce 1997 celkem 159 států světa. Signatářské země se zavázaly, že v letech 2008-2012 sníží celkové světové emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů o 5,2 procenta v porovnání s rokem 1990. Kjótský protokol vyprší v roce 2012, už nyní probíhají velmi složitá jednání na přípravu nové dohody.

Za emise CO2 totiž největší zodpovědnost nesou rozvinuté státy Evropy a Ameriky, ale globální oteplování nejvíce zasáhne obyvatele rozvojových zemí. I naši politici mohou ovlivnit rozhodnutí na mezinárodní úrovni. Diskutujte o těchto tématech se svými politiky na místní, krajské i celostátní úrovni - ptejte se po zodpovědnosti za ochranu životního prostředí nejen ve vašem regionu, ale i v zemích, na které dopadají důsledky naší činnosti. Ptejte se našich politiků, co dělají pro ochranu klimatu.

Pokud chceme dramatickým změnám podnebí zabránit, musí průmyslové země, včetně České republiky, rozhýbat moderní, vysoce efektivní technologie s nízkými exhalacemi. A neseme také svůj díl odpovědnosti za osud druhých: musíme pomoci rozvojovým zemím s čistým rozvojem, založeným na obnovitelných zdrojích energie, i s adaptací na již nevyhnutelné změny podnebí. K ochraně klimatu může přispět každý z nás, Kjótský protokol na to nestačí. A navíc - domácnosti se na produkci skleníkových plynů podílejí celou jednou třetinou!

Zdroj: www.veronica.cz