|
Fosilní paliva – uhlí, ropa a plyn – pokrývají asi 80 % světové spotřeby energie. Ale jsou také největším zdrojem skleníkových plynů, kterých neustále přibývá. Emise oxidu uhličitého (CO2) vzrůstají každý rok o 1,9 %. Největší díl viny nese výroba či spotřeba energie a doprava. Skleníkové plyny zůstávají v zemské atmosféře až stovky let a zesilují její schopnost zadržovat teplo. To vede k celkovému zvyšování globální teploty a výkyvům podnebí.
Jaké jsou důsledky globání změny klimatu? V České republice můžeme v
nejbližších desetiletích očekávat: 
- mizející rostlinné a živočišné druhy,
- prodloužení vegetačního období,
- posun vegetačních zón na sever a do vyšších nadmořských výšek (pokud jsou k dispozici…)
- zvýšený výpar z půdy i transpirace rostlin.
Ve světě jsou dopady oteplování Země mnohem zřetelnější:
Komputerové modely, které počítají velikost klimatické senzitivity, mohou podobně kalkulovat konkrétní důsledky většího znečištění, samozřejmě opět s nějakou měrou neurčitosti:
Nárůst teplot o několik stupňů. Konkrétní čísla samozřejmě závisí nejen na hodnotě klimatické senzitivity (kterou nevíme přesně), ale také na velikosti znečištění (kterou předem znát prostě nemůžeme). Soustavný růst emisí zhruba dosavadním tempem by do konce století nejspíše vedl k oteplení o 3,4 °C (s devadesátiprocentní pravděpodobností se výsledek pohybuje v rozpětí 2,0–5,4 °C).
Pro ilustraci: kdyby se emise teď hned, z roku na rok zastavily, planeta se ještě oteplí asi o 0,6 °C. Příčinou je teplo nahromaděné v oceánech, odkud se pomaleji uvolňuje.
Budou se měnit srážky - v různých místech světa různě. Obecně lze říci, že nárůst srážek
je prognózován (obvykle s velmi vysokou jistotou) pro vysoké zeměpisné
šířky: v Arktidě, Kanadě a Skandinávii či na Sibiři. Slabší nárůst lze
očekávat v některých tropických oblastech. Ale mnohem důležitější jsou
negativní trendy. Většina subtropických oblastí může počítat
s podstatným úbytkem dešťů. Dokonce i ve scénáři, který předpokládá, že
emise CO2 porostou jen do roku 2050 a posléze začnou klesat, propočty
ukazují více než dvacetiprocentní úbytek srážek v některých částech
Afriky i jinde.
Teplejší atmosféra obecně vyvolává častější extrémní výkyvy počasí.
Mělo by proto přibývat silných tropických hurikánů a tajfunů, vichřic,
povodní nebo vln horka či sucha. Oblasti, které v současnosti trpí
nedostatkem potravin a suchem a
zároveň mají pouze omezené možnosti potraviny dovážet, budou
pravděpodobně postiženy dalším úbytkem úrody v důsledku sucha. Téměř
polovina obyvatel střední, jižní a východní Afriky už nyní trpí
podvýživou. Vodu budou postrádat lidé v subtropických oblastech, kde je
jí již teď málo. Dnes žije v zemích trpících nedostatkem vody téměř
třetina lidské populace a očekává se, že se jejich počet do konce 21.
století zvýší o stovky milionů.
Horské ledovce budou tát a ubývat poměrně rychle, což způsobí radikální zmenšení už v nejbližších desetiletích. Takový trend je obzvláště důležitý v Indii a Latinské Americe. Stamiliony lidí zde závisí na řekách, které v létě zásobuje voda z odtávajících ledovců v Himalájích, respektive Andách. Zároveň poroste hladina oceánů. Hlavní příčinou je tepelná roztažnost vody: teplejší kapalina má větší objem, což platí i pro moře. Až později se by klíčovou roli začalo hrát tání polárních ledovců, které by v příštích desetiletích bylo jen dodatečným faktorem.
Rostoucí teploty vedou ke zvětšování objemu vody, a to pak ke zvyšování hladiny moří. Scénáře počítající s velkým nárůstem emisí předpokládají, že hladina světových oceánů stoupne do roku 2100 o 20 až 60 centimetrů. Nejvíce jsou ohroženy velké populace lidí žijících Bangladéši a dalších deltách asijských řek, obyvatelé Egypta či malých ostrovních států. Záplavy spolu s dalšími dopady klimatických změn mohou donutit k opuštění domovů stovky milionů lidí, což ještě zhorší už tak palčivé problémy s globální migrací.
Zánikem je ohroženo mnoho ekosystémů, zvláště korálové útesy, severské
lesy, horské lokality a oblasti závislé na středozemním klimatu. Na
mořskou faunu a flóru budou negativně působit rostoucí teploty a
zvýšená kyselost oceánů. Pro všechny oblasti platí, že čím rychleji
teploty porostou, tím větší je riziko jejich poškození. Některé části
světa se úplně změní. Pokud budou pokračovat
vysoké emise CO2, koncem století by každé léto měl prakticky úplně
zmizet led ze Severního ledového oceánu. Velké plochy jihoamerických
deštných pralesů se promění v suchou savanu.
Rozvojové země jsou celkově nejvíce ohroženy těmito riziky.
Změny klimatu ovlivní možnosti chudých států vypořádat se s bídou,
zlepšit zdravotní péči, vzdělání nebo zajistit lepší dodávky energie.
Studie nicméně také ukazují, že řešení existují a jsou dostupná. IPCC
připomíná, že zranitelnost nezávisí pouze na rozsahu klimatických změn,
ale rovněž na způsobu rozvoje. Ekonomické propočty uvádějí, že pokud
nebudeme snižovat znečištění, vyjde nás to o mnoho dráž, než pokud
začneme podporovat čisté technologie hned. Nedávno publikovaná zpráva
ekonoma britské vlády Sira Nicholase Sterna propočítala, že se roční
náklady na snížení emisí, které problém prakticky vyřeší, pohybují
kolem 1 % světového HDP. Škody by byly několikanásobně větší.
Zpráva pracovní skupiny II
Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC), která se zabývá
následky změny klimatu a přizpůsobování se jí, byla zveřejněna 6.
dubna v Bruselu. Pracovní skupina III,
která se věnuje otázce zmírňování následků změny klimatu, představila
svou zprávu v Bangkoku 4. května. Spojená zpráva bude předložena ke
schválení ve španělské Valencii 16. listopadu. Výsledný report IPCC
bude tedy nakonec čtyřsvazkový. Předchozí zprávy panelu byly
publikovány v letech 1990, 1995 a 2001.
Zdroj: www.veronica.cz a leták CDE: Globální změny klimatu: dopady na rozvojové země ke stažení zde
|
Fakta 
