Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) dne 2.2.2007 v první části své čtvrté zprávy "Změna klimatu 2007: Fyzikální základy" konstatoval, že pokrok, jehož bylo dosaženo v oblasti modelování chování klimatu a analýzy měřených dat, poskytuje vědcům velmi vysokou míru jistoty (90 procent) v chápání toho, jak činnost člověka ovlivňuje oteplování světa. Míra přesvědčení je tudíž mnohem vyšší než tomu bylo v roce 2001, kdy IPCC vydal svou druhou hodnotící zprávu o globálním oteplování.

Zpráva IPCC je výsledkem tříletého zkoumání nejnovějších vědeckých poznatků z celého světa. Podle toho je svět na cestě k teplejšímu podnebí a extrémnějším výkyvům teplot. To bude mít za následek vlny veder, změnu charakteru proudění vzduchu, ještě více sucha v suchých oblastech, a naopak podstatně více srážek v jiných regionech. Bude docházet k úbytku ledovců a následkem toho i ke zvyšování hladiny moří a oceánů. Zpráva poprvé přináší i důkazy o tom, že ledový příkrov v Antarktidě a Grónsku ztrácí na své síle a již přispívá ke zvyšování hladiny moří. Na vypracování zprávy IPCC se podílelo na 600 autorů ze 40 zemí světa. Spolupracovalo i 620 odborných a vládních recenzentů. Souhrn zprávy byl před zveřejněním podrobně posouzen zástupci 113 národních vlád.

Závěr prvního globálního vědeckého zhodnocení světového klimatu za posledních šest let zní, že oceány a ledovce vykazují nezpochybnitelné známky celkového oteplování klimatu na Zemi. Zpráva potvrzuje, že výrazně vyšší koncentrace tzv. skleníkových plynů (oxid uhličitý – CO2, metan – CH4 a oxid dusný – N2O) od roku 1750 jsou výsledkem činnosti člověka.

Fakta ze zprávy panelu IPCC:

• Za posledních sto let se teplota na Zemi zvýšila přibližně o 0,74°C (1906 – 2005). Zpráva z roku 2001 uváděla údaj nižší, 0,6°C. Důvodem byla zejména série po sobě jdoucích velmi teplých roků. Jedenáct z posledních dvanácti let bylo mezi 12 nejteplejšími roky v dějinách měření od roku 1850. V příštích dvou desetiletích se předpokládá zvýšení průměrné teploty vždy o 0,2°C.
• Úroveň hladiny moří a oceánů se vlivem tání ledovců do konce tohoto století zvýší přinejlepším o 28 – 58 cm (v roce 2001 se odhadovalo 9 – 88 cm). Nedá se ovšem vyloučit ani zvýšení o celý jeden metr.
• Ledů bude ubývat v Antarktické i Arktické oblasti. V Arktické oblasti lze očekávat, že na konci 21. století již nebude celoroční vrstva ledu, pokud se emise skleníkových plynů dostanou na vyšší úroveň z očekávaného spektra vývoje. Objem ledu v Severním ledovém oceánu se již od roku 1978 snižuje rychlostí přibližně 2,7% za deset let.
• Pokrývka sněhu klesá ve všech regionech světa. Maximální rozsah zmrzlé půdu v období zima-jaro se v druhé polovině 20. století na severní polokouli snížil o 7%. Hranice dne, kdy na severní polokouli zamrzají řeky a jezera se za posledních 150 let posunuje přibližně o 5,8 dne za sto let. Den tání za stejné časové období naopak přichází o 6,5 dne dříve.
• Od sedmdesátých let minulého století se zvýšila délka i intenzita suchých období, zejména v tropických a subtropických oblastech. Oblasti Sahelu, Středomoří, jižní Afriky a části jižní Asie jsou sušší už z průběhu 20. století. Je "velmi pravděpodobné", že nárůst extrémně vysokých teplot a vlny veder budou pokračovat.
• Objem skleníkových plynů zdaleka přesáhl hodnoty z preindustriální doby. Koncentrace kysličníku uhličitého stouply z 280 ppm v preindustriálním období na 379 ppm v roce 2005. Koncentrace metanu s zvýšily ze 715 ppb na 1 774 ppb v roce 2005.
• Je "velmi pravděpodobné", že směrem k pólům bude přibývat srážek a zároveň "pravděpodobné", že srážky budou ubývat v subtropických oblastech. Takový vývoj jsme již pozorovali v průběhu 20. století.
• 

Zpráva panelu IPCC odpovídá i na řadu otázek, za kterými ještě nedávno zůstával jen otazník. Teploty spodní atmosféry měřené ze satelitů se shodují s údaji z pozemních stanic. Otázkou stále zůstává, jakou roli sehrávají mraky, ledovce a ledové příkrovy, oceány, odlesňování a jiné změny na povrchu Země. Jistou odpověď neznáme ani na spojitost mezi klimatem a biochemickými pochody.

Zpráva IPCC není založena na novém výzkumu. Jejím úkolem bylo zpracovat existující vědecké, technické a socio-ekonomické zdroje z oblasti změny klimatu a vydat je v podobě, která bude využitelná v politickém rozhodování. Dříve zpracované zprávy IPCC hrály důležitou roli v procesu přijetí Rámcové úmluvy OSN změnách klimatu a Kjótského protokolu.

*) ppm (parts per milion, tzn. částice na milion) či ppb (parts per bilion, tzn. částice na miliardu, 1 (americký) bilion = 1000 milionů) je poměr počtu
molekul skleníkových plynů a celkového počtu molekul suchého vzduchu. Například: 300 ppm znamená 300 molekul skleníkového plynu na
milion molekul suchého vzduchu.

Zdroj: www.osn.cz